Kytara
Historie : její název pochází z řeckého kithara,což byl drnkací nástroj,umístěný na stole. Společně s loutnou byla oblíbeným nástrojem Arabů a podobně jako ona se dostala na Pyrenejský poloostrov v 8.-9.století.Někteří badatelé tvrdí,že vznikla ve středověku přetvořením fiduly na drnkací nástroj.
Ze Španělska,kde je dodnes považována za domácí nástroj,se rozšířila do Francie (guisterne) a Itálie (guiterre). V Evropě se stala velmi populární až v 18.-19.století,pak nastal její ústup,avšak ve 20.století současně s rozvojem její elektrofonické modifikace došlo k její velké popularizaci,která trvá dodnes.
Stavba : od loutny se liší tvarem trupu. Je tvořen dvěma plochými deskami, spojenými vyššími luby. Víko bývá ze smrkového dřeva, luby a dno z palisandru nebo javoru.Hmatník ( eben) je rozdělen po půltónech kovovými pražci.
Ladění : kvartoterciové jako loutna (struny E-A-d-g-h-e1)
Rozsah : E(při scordatuře D) - c3 (elektrofonická e3)
Způsoby hry : tremollo(pravá ruka)
flažolety (přirozené i umělé)
pizzicato (zdušení strun hřbetem pravé ruky)
rasgado (úder 4 prstů pravé ruky kolmo na struny)