Akordeon
Historie : byl vynalezen v roce 1822 Friedrichem Buschmannem v Berlíně (tehdy se užíval název handaeoline), zdokonalen Demianem ve Vídni,který na něj obdržel patent(1829). K velkému rozvoji došlo ve 20.století, do dnešní podoby se vyvinul zhruba v 60.letech.
Stavba : skládá se z melodické části(viz obr.nalevo,měchu s četnými záhyby a basové části(vpravo).Kvalitní nástroje jsou osazeny četnými rejstříky,dávajícími různé barevné kombinace.Rozeznáváme nástroje diatonické(heligonky),které některé tóny neobsahují.Na stejný knoflík pak je možné slyšet při tahu i tlaku měchu dva různé tóny.Druhým typem,dnes běžně používaným,jsou chromatické nástroje.Akordeony rovněž dělíme na knoflíkové a klávesové(podle osazení melodické části) a dále na typy s tzv.standartními nebo melodickými basy.
Rozsah :
Praktické využití : největší popularita tohoto nástroje u nás nastala v druhé polovině 20.století,dnes je poněkud neprávem vytlačen keyboardem,především z důvodu snazší finanční dostupnosti.Velmi dobře se uplatnil v dechové a lidové hudbě,lze ho však i výborně využít v jazzu i popu.Ve vážné hudbě se příliš neujal.