Dechové nástroje dřevěné
Historie : nejstarší z této skupiny jsou nástroje flétnové,a to podélné flétny.Příčná flétna a dvojplátkové nástroje se v Evropě rozšířily až po 8.století,resp. v době křižáckých válek.Z dvojplátkového šalmaje se později vyvinuly jeho rozsahově hlubší druhy - bomharty(pumorty),kterých byla celá řada.Z basového pumortu vznikl fagot(asi 16.století),zatímco z diskantového šalmaje se vyvinul hoboj. Dalšími dvojplátkovými nástroji byly křivé rohy(krummhorny).Byly to dřevěné nástroje,jejichž spodní část válce byla u některých typů ohnuta dopředu asi jako sloní chobot.Z hudební praxe vymizel kolem 17.století,dnes se s ním setkáme jenom v orchestrech historických nástrojů.V renesanční době se hojně používal dvojplátkový basový nástroj,zvaný raket(roketle,ranketa).Sestával z krátkého válce širšího průměru(kolem 10 cm),v němž bylo důmyslně vyvrtáno 10 kanálků,jejichž spojením dosáhl vzduchový sloupec stejného rozměru,jako u pozdějšího fagotu.Nástroj měl většinou 9 dírek.Posledním dvojplátkovýcm nástrojem,hojně využívaným,byly dudy.Z jednojazýčkového šalmaje vznikl koncem 17.století klarinet.
Tvoření tónu : všechny dechové nástroje se zakládají na stejném principu.Tón vzniká pravidelným chvěním vzduchového sloupce uvnitř trubice,jeho výšku určuje její délka.Vzhledem k anatomické stavbě lidské ruky bylo nutné vrtat dírky ne podle přesného ladění,ale tak,aby se daly zakrýt,takže některé tóny nebyly intonačně správné.K nápravě došlo díky vynálezu systému pákových klapek.
Zvláštností dechových nástrojů je možnost lomení vzduchového sloupce,která podstatně rozšiřuje rozsah nástroje.Děje se tak tzv.přefukováním.
renesanční sopránové zobcové flétny renesanční basová,tenorová
a sopránová zobcová flétna
renesanční příčné flétny
barokní příčná flétna
šalmaje křivé rohy
dudy
chalum(předchůdce klarinetu)