Dechové nátrubkové
Nejstarší retné(nátrubkové) nástroje byly ze dřeva,zvířecích kostí a rohů.V době bronzové se začaly vyrábět z kovu(bronz,měď).Jedním z nejdůležitějších byl lur,který vypadal jako mamutí kel a měřil 2,5 - 3,5 m.Ve starověkém Řecku dominoval salpinx(rovná trubice) a v Římě zahnutá až točitá buccina o rozměrech 2 - 4 m s velmi úzkou trubicí kvůli jasnosti tónu.
lur
salpinx
buccina
Z bucciny se ve středověku vyvinula busina přímého nebo trochu prohnutého tvaru a z ní pochází dnešní tvar trubky,lesního rohu a pozounu.Nástroje se zahnutými trubicemi se začaly formovat až na konci 14.století.
Na konci středověku (15.století) se uplatnily též cinky (kornety).Byly zhotoveny nejčastěji ze dřeva a měly vrtané otvory.Udržely se až do 18.století v podobě diskantových,altových a tenorových nástrojů.Největším byl serpent .
Cinky a serpent.
Až do 19.století se žesťové nástroje používaly jen jako přirozené nástroje,takže na nich nebylo možné zahrát chromatický rozsah(výjimkou byl snižcový pozoun).Snaha opatřit je klapkovým systémem v 2.polovině 18.století selhala na špatném zvuku.Teprve vynáletzem ventilové soustavy bylo dosaženo žádoucího výsledku.
Nátrubky mají dnes dvojí podobu:kotlíkový,který dává široký,pevný a ve forte mocný tón, a nálevkovitý(u lesního rohu),který je uzpůsoben pro měkčí,zastřenější tón.