Klavír
Původ názvu : pochází z latinského claves (klíče,klávesy) a znamená tedy označení pro klaviaturu.Název piano je zkrácením italského pianoforte,což znamenalo nástroj,který je schopen vydávat všechny dynamické škály.
Historie : praotcem klavíru je řecký monochord(jediná struna na ozvučné desce,která se zkracovala posuvnou kobylkou a hrálo se na ni paličkou(plektronem).Zvýšením počtu strun vznikl polychord ( od čtyř strun výše).Připojením klávesnice a mechanismu,který struny rozezněl,pak buď klavichord,nebo první prototyp cemballa(klavicemballo).Klavichord se udržel až do dob Beethovena,ale na počátku 18.století vznikla klavírní mechanika,jak ji zhruba známe i dnes.V 19.století přibyla dnešní pedálová mechanika a rozšíření rozsahu z původních 5 oktáv(ještě za Beethovena) na sedm.V polovině 19.století byl vývoj nástroje u konce.
Konstrukce : Celou konstrukci klavíru a všech jeho částí nese masivní baraš čili půda s rezonanční deskou (nebo u křídla korpus) s litinovým rámem (polopancéřový nebo celopancéřový). U celopancéřového pianina sahá litinový rám až k hornímu okraji skříně (zahrnuje i prostor ladicích kolíků, kdežto polopancéřový nástroj má ladicí kolíky mimo rám. Baraš či korpus nese skříň, v níž je uložen mechanismus klavíru se strunami a klávesnicí.
Ozvučná deska (též ozvučnice či rezonanční deska) je opatřena žebry a kobylkou a je duší nástroje. Záleží u ní na hustotě let dřeva a síle desky - pro vysoké tóny hustší a tlustší, pro nízké řidší a tenčí, samozřejmě i na správném umístění štégu (kobylky). Kvalita této desky určuje kvalitu tónů. Je vyrobena ze smrkového, či řidčeji jedlového dřeva; nachází se v případě křídla vespod skříně pod strunami a litinovým rámem, v případě pianina u zadní stěny nástroje.
Klaviatura (klávesnice) je styčná plocha nástroje a hráče. Skládá se z řady černých a bílých kláves, jejichž stiskem vytváří pianista tóny. Téměř všechny současné klavíry mají 88 kláves (sedm oktáv a část osmé).Na litinovém rámu jsou nataženy struny, pro hlubší tóny delší a silnější, pro vyšší tóny kratší a tenčí (vlnová délka hlubší tónů je totiž větší). Pro jeden tón se používá pro nejhlubší tóny jedna silnější struna (bývá ovinutá i vícekrát), pro nejvyšší tóny struny tři až čtyři (chór), protože je jejich zvuk slabší a tím se zvuk tónu zesiluje. Klavírní mechanika je technicky nejkomplikovanější část nástroje. Skládá se z řady pák, které propojují klávesu s kladívkem a dusítkem strun.Hlasitost tónu závisí na tlaku, který je vyvinut na klávesu. Pokud nejsou dusítka nadzvednuta pomocí pedálu, zní struna po dobu stisku klávesy. Po jejím uvolnění dosedne příslušné dusítko zpět na strunu a tón přeruší.
Klavír může být vybaven mechanikou vídeňskou (starší, dnes se již nepoužívá) nebo anglickou.Pedály ovládá klavírista částí chodidel a jsou umístěny pod klaviaturou. Běžné klavíry mají dva, či častěji tři pedály.