Smyčcové nástroje
Pocházejí pravděpodobně z Asie, jsou mladší než nástroje drnkací. Potvrzuje to například crwth (chrotta,rotta nebo cruit),drnkací nástroj keltského původu,připomínající starořeckou lyru nebo kitharu,který byl později přeměněn ve smyčcový nástroj.Vznikly tedy smyčcové nástroje z drnkacích nahrazením prstu nebo plektra dřevěným prutem,na němž byla jako tětiva u luku napjata zvířecí šlacha nebo koňské žíně.Někteří badatelé udávají za mateřskou zemi smyčcových nástrojů Indii,kde se od pradávna hraje na ravanastron.
Chrotta Ravanastron
Z Asie se smyčcové nástroje dostaly do Evropy pravděpodobně v 8.století n.l. prostřednictvím vpádu Maurů.Ti je předtím převzali od Peršanů při zániku jejich říše (7.století),nebo již dříve od maloasijských Řeků.
Středověká Evropa od 10.-11.století znala hlavně dvě skupiny smyčcových nástrojů.Jednak fiduly s trojdílným trupem,složeného z víka,plochého dna a postranních lubů, a jednak rubeby(česky rybébky) s dvojdílným hruškovitým trupem,podobným dnešní mandolíně,takže víko bylo na dno přímo připevněno.
Fiduly
Rubeby
Z fidul se koncem 15.století vyvinuly staré violy (da braccio,da gamba),kdežto z liry da braccio,příbuzné rubebě,vznikly housle.
Viola da braccio
Viola da gamba
Lira da braccio
Ke strunným nástrojům smyčcovým náležel též jednostrunný potomek monochordu trumšajt (tromba marina),který měl díky na jedné straně volné kobylce zvuk hrčivý jako trubka,a kterého se také užívalo jako signálního nástroje na lodích.V praxi se vyskytuje od 14. do 18.století.
Trumšajt