Cembalo

 

Historie

Clavicembalo, zkráceně cembalo (angl. harpsichord), je klávesový nástroj u nějž vzniká zvuk trsáním hrotu o struny.

Praotcem cembala byl řecký monochord, původně přístroj na měření hudebních intervalů. Byla to jediná struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky a ty se pak rozeznívaly paličkou, které se říkalo plektron.

 

Zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku zamýšlen jako hudební nástroj.

Připojením klávesnice a trsacího mechanizmu rozechvívajícího struny vznikl, nejspíše na začátku 14. století, klavichord

Paralelně s klavichordem vzniká klavicembalo, které se od klavichordu liší tím, že jeho struny jsou různě dlouhé, z nichž každá je naladěna na jinou výšku tónu. Zpočátku byla pro každý tón struna jedna, později dvě až tři. Tón se vytváří trsnutím havraního brku, koženého trnu nebo kovového háčku o strunu. Každá ze strun má své vlastní dusítko. Vytváří se tak zvonivý, silný, ale krátký tón neschopný dynamických změn.

Podobně jako u varhan bývá klavicembalo vybaveno rejstříky. Tzv. čtyřstopý zdvojuje tón tónem o oktávu vyšším, šestnáctistopý naopak s tónem o oktávu nižším, osmistopý učiní funkční spodní klaviaturu a dalším rejstříkem je možno obě klávesnice spojit. Při zavedení loutnového rejstříku se ke strunám přiloží lišta opatřená plstí.

Na počátku 18. století byla vynalezena kladívková mechanika a po jejím zdokonalení a rozšíření se po celé 19. století zdálo, že cembalo bude již jen muzejním exponátem. Ve 20. století však došlo k neočekávané renesanci cembala, když umělci i obecenstvo rozpoznali, že skladby psané pro cembalo znějí autenticky a barevněji na originálním nástroji a klavír se v tomto případě zdá dokonce být nedokonalou náhražkou. I současní skladatelé ocenili zvukové možnosti cembala, které kladívkový klavír nemůže napodobit a pro cembalo vzniká i nová literatura.Velmi zajímavé je např.využití tohoto nástroje v jazzu,protože se výborně pojí se zvukem ostatních nástrojů.

Ladění :jako klavír

Rozsah : F1 - c4 (spinet C - c4)