Fagot
Historie : Ve středověku se používaly hluboké dvojplátkové nástroje, byly ještě vyráběny z jednoho kusu dřeva jako basový pumort nebo raket(ranketa). Přímým předchůdcem moderního fagotu je dulcian.
Fagot vznikl pravděpodobně v 16.století,kdy začali nástrojaři stavět původní dvouplátkové nástroje z více kusů dřeva, nový nástroj se italsky označoval jako fagotto (svazek). Stálým nástrojem orchestrů a dechových ansámblů se stal od poloviny 17.století.Původně měl fagot jen několik klapek a více dírek, postupně k němu byly přidávány další klapky umožňující především hraní vyšších tónů. Německý nástrojař J.A.Heckel vynalezl ve 30. letech 19. století nový klapkový systém pro fagot, který se na většině nástrojů používá dodnes.
Stavba :
Fagot se skládá z pěti částí:
(a) Hlavice (zvaná též komín)
(b) Basová roura (basová hůl)
(c) Křídlo
(d) Bota (koleno, dvojitá roura)
(e) Eso, zakončené strojkem
Vyrábí se nejčastěji z javorového dřeva.
Ladění a rozsah : in C, B1 - es2(f2)
Využití : původně hlavně basový nástroj,dnes kromě této polohy se využívají ke ztvárnění lyrických,něžných nálad(střední poloha),ale díky dobrým technickým možnostem (velká pohyblivost v legatu i staccatu) k veselým,scherzovním pasážím.V orchestru je obsazen dvojmo.